Fuga duarum

Vzármutku mém k Tobě, Bože, volám,

naděje máje, že nezavržeš mne, Pane Bože,

vysvobod' duši mou od lidí zlých,

nepravých i od jazyku lstivého a převráceného,

zlost a lest lidská, již jest na vrch vzešla,

všudy ta střela prudká pronikla,

a jako oheň rozpálená jest;

Ach běda mně, že bydlení mé

tak dlouhov tom světě prodlužuje se,

mezi lidmi, kteříž v nešlechetnosti

všecky směle se vydávají

a na Pána Boha svého nedbají,

když jsem jim nejpokorněji mluvíval,

hned jsem proti sobě je podzdvihoval;

Pohlediž tedy a od takových

nepřátel vysvobodiž mne, Pane,

pro jméno Tvé věky věkoma slavné.