Ach, ozvi se

Ach, ozvi se, a rozhr n záclony, má duše zamlká

své sestře aspon okamžik, naproti vyjdi.

O nelze mi, v mých vlasech popel jest já v rouchu žíněném,

a tváří bolem zkřivenou splývaly slzy.

Ach ozvi se, a rozhrn záclony má duše neštastná,

své sestře aspon okamžik ukaž své líce.

Ach nemohu! Mně slzy krvavé ted oči zalily

a drásám líce studené v divokém smutku

Ach ozvi se, a rozhrn záclony, má duše zklamaná,

at sestra aspon na okamžik pohlédne na tě.

Už nevyjdu, už cesty nevidím neb oči ve slzách mě

utonuly palčivých a zhasly navždy.

O, duše má! tož aspon k tomu svol, by duše sesterská,

ti vtiskla smutný polibek poslední v ziti.

Už umlkla a uvnitř ticho jest tak smutné, hrobové.

Ted' zazněl pláč tam kvílivý, umírá duše.