Koťátko
B. Martinů
Bylo jedno koťátko, mňau, mňau,
bylo jedno koťátko, tvářilo se jak neviňátko.
Bylo tuze nezbedné, mňau, mňau,
bylo tuze nezbedné, zrána, večer i za poledne.
Kotě jako z klubíčka, mňau, mňau,
kotě jako z klubíčka, tahalo žíně ze sluníčka.
Sluníčko to dohřálo, mňau, mňau,
sluníčko to dohřálo, kotě na bříšku polehtalo.
Koťátko se od smíchu, mňau, mňau,
koťátko se od smíchu, válelo v trávě po kožichu.
Jak se v trávě válelo, mňau, mňau,
jak se v trávě válelo, do rybníka se zkutálelo.
Sluníčko ho za chvilku, mňau, mňau,
sluníčko ho za chvilku, vytáhlo z vody za košilku.
Pak sluníčko napadlo, mňau, mňau,
pak sluníčko napadlo, vybílit kotě jako prádlo.
Od tédoby koťata, mňau, mňau,
od té doby koťata, jsou bílá a ne mourovatá.