Koťátko

B. Martinů

Bylo jedno koťátko, mňau, mňau,

bylo jedno koťátko, tvářilo se jak neviňátko.

Bylo tuze nezbedné, mňau, mňau,

bylo tuze nezbedné, zrána, večer i za poledne.

Kotě jako z klubíčka, mňau, mňau,

kotě jako z klubíčka, tahalo žíně ze sluníčka.

Sluníčko to dohřálo, mňau, mňau,

sluníčko to dohřálo, kotě na bříšku polehtalo.

Koťátko se od smíchu, mňau, mňau,

koťátko se od smíchu, válelo v trávě po kožichu.

Jak se v trávě válelo, mňau, mňau,

jak se v trávě válelo, do rybníka se zkutálelo.

Sluníčko ho za chvilku, mňau, mňau,

sluníčko ho za chvilku, vytáhlo z vody za košilku.

Pak sluníčko napadlo, mňau, mňau,

pak sluníčko napadlo, vybílit kotě jako prádlo.

Od tédoby koťata, mňau, mňau,

od té doby koťata, jsou bílá a ne mourovatá.