Mám staré parky rád

Mám staré parky rád, kde kvetou kosatce,

tajemně alej tmí se jak v dětské pohádce.

Tam růží natrhat, jasmínu, fijal jděm,

a co nám v srdci chví se, řekněm si polibkem!

Hle, nad basinem již našemu ostychu

kozonoh z terracotty se šklebí potichu.

Ví – co v ráz nezloupíš, do věčna padne clon,

a v konec zemské sloty my hlínou jsme jak on.