Náladová kresba

Pojd ve vzpomínek chrám, má duše!

Již se stmívá a noc se v okna dívá

je smutný její zrak hvězdnatý, tmavý zrak.

Tma houstne víc a víc a pojd tu v tichu smrti

o tom co mohlo býti a po čem zbyl

jen vzdech hluboký, tichý vzdech.

A sudba předtuchy já cítím náhle temně

cos drahého jde ke mně a chce mi sbohem

dát na věky sbohem dát!