Ohnivý muž

Snad dvěstě let bude již tomu či třista let dokonce už

co panence z dobrého domu se zjevoval ohnivý muž.

Panenka smrtelně zbledla a k modlitbě ruce své zvedla,

když ohnivý bezmocně stál, když kohout zakokrhal:

kykyriki, kykyriki, kykyriki

Strašlivě zaklel muž ohnivý, ztratil se vytřeštiv zraky

Vy by jste možná kleli též, vy by jste zakleli taky!

Pak panence zdálo se o tom, což každé z vás může se stát

a horečně toužila po tom, by ohnivý muž měl ji rád.

Za noci rudla a bledla, když u lůžka státi jej shlédla.

Však dřív než ji polibek dal už kohout zakokrhal.

Po třetí den čekala panna, až zjeví se ohnivý muž

by kohout ji nerušil zrána tož večer jej zařízla už

Muž ohnivý v půlnoční chvíli, prý konečně dostal se k cíli,

však nadmíru slabým se stal a pannu neroztrhal.

Nebyl už nikterak ohnivý, nekoulel černými zraky,

naopak smál se vesele, panenka smála se taky!