Stará Píseň

Já ztratil roviny a chlumy,

i mladost plnu jarních krás,

dej mi své rty, tak hvozdů šumy

v tvém vzdechu budu slyšet lkát.

Já moře ztratil, jeho lkání,

únavu, vlny, ševel, dech.

ò, sklon se ke mě v šepotání,

já hukot vln uslyším v snech!

Královskym smutkem těžká moje

skrán, sní o sluncích uprchlých.

O skryj ji v bledá nadra svoje,

snad ticho noci najde v nich.