Štěstí to dost
B. Martinů
Když něžne spala's v loktech mých,
že moh jsem slyšet dech tvůj váti
mé jméno vzkřikla ve snech svých,
kol rtů tvých když zřel jsem úsměv pláti.
Štěstí to dost.
A když pak po dnech přísných,
žhavých mě zaplašila's starost z nitra.
ja spočinuv na srdci tvém,
nemyslil co bude zítra.
Štěstí to dost.