Západ slunce
Smetana, Bedřich
Za hory slunce zapadá a blaze těm,
A blaze těm, jichž dílo skončeno je
A v dol už noc se rozkládá
A jako kámen těžké srdce moje.
Proč kráčíš, poutníče, tak zpomála,
Již hlava chorá, nohy zolovněly,
Je noc to zoufalá!
Rač těžkých snu nás chránit, Spasiteli!