Když bůh byl nejvíc rozkochán

Když bůh byl nejvíc rozkochán,

tu lidské srdce stvořil,

a pak na věčnou památku

v ně svoji lásku vložil.

A když pak na něm utkvělo

to oko jeho věstí,

radostí až se rozplakal,

když viděl vše to štěstí.

Leč při tom pláči do srdce

se jedna slza vkradla,

jako ta rosa v kalíšek,

a na samé dno padla.

A proto láska velký bol,

leč bol tak sladký, milý,

že škoda srdcí nastokrát,

jež bol ten necítily.

A proto láska štěstí půl

a polovic je muka,

leč když se slza rozvlní,

tu leckdy srdce puká.