Pod dešníkem

Nad město přitáhly těžké mraky,

vítr zdvihá prach a víří jím,

chmurno je a vše je ponořeno

v tesklivý, bouři věštící stín.

Šedivý den touhu nepokazí,

pro mě, ať si prší nad světem,

můj hoch mně k domovu doprovázi

pod starým dobrým parapletem.

Pod deštníkem bývá tak útulno

tomu, kdo se dovede řídit

tím, že i v počasí blátivém, deštivém, chladném, sněživém

může se útulno zařidit.

I když prší, jak z konve se lije,

milencům to vůbec nevadí,

vždyť on mě má rád a deštníkem

před nepohodou mě kryje a po vlasech

něžně mě hladí.

Má milovaná, věřte,

nechci jenom v tomhle počasí vás chránit proti bouři,

má rotzomilá, s vámi chtěl bych se vyhýbat dlouho,

věčně, vždycky každé louži.

To slibuji pod tímto deštnikem,

že vás budu míti strašně rád,

i ve vichru zbývá trosečníku jiskřička

naděje a proto se mohu/můžem v dešti smát!