Smutný večer
V. Kaprálová
Studený večer
hle v tichu zní dávný pláč.
Vzpomínka bloudí po čele
jak tajuplný zaklínač.
Je večer hořkých slz,
bez slunce v čase tĕžce zkvetl,
mé slzy studená oblaka
prší na přání,
jež nikdo nepronesl.
V šeru vždy klíčí semena touhy,
však květů nezná tichý samotář.
Z krystalu ticha přede spánek
úzkostí lehce bledý.