Proč zoubky tvé tak smály se?

Ve hlubinu němých a vášnivých nocí

a v chmurný svit jiter mdlých tryskal Tvůj jasný smích;

stín mlhavých nocí lesk pronikal zoubků Tvých

a s paprsky zápolil zářivou mocí.

Jak rozchvěly ňadra Tvá do skoků vlnivých

ty bezděčné, šílené výbuchy smíchu!

Na podivný smích Tvůj teď vzpomínám v tichu

a slyším jej živě znít nocí, ač dávno ztich...

Ty's právo už neměla na ten smích...

To právo měl pouze lesk zoubků Tvých.

Ty planou v noc němou, jak dříve v ni plály.