Naděje
B. Martinů
Hlavěnka mě bolí, srdéčko ve mně hrá,
že můj šohajíček jinó panenko má.
Jinó panenko má, jiné dary nosí,
a já mám náděju, že se mě naprosí.
Že se mě naprosí, na kolínka klekne,
nebude na tom dosť, ješče klobók smekne.
Nesmeké, synečku, nesmeké klobóka,
ať lidi neřeknó, že jsu Boží muka.
Že jsu Boží muka, co na poli stojí,
že za mnó pacholek černooké chodí.