Má matička

Po dalekém moři táhnou plachty bílé,

provází je vítr z břehu na daleké míle.

Pluje bílá lodka černotmavým mořem,

jen se vy mi neutrapte má matičko hořem.

Má matička doma, jak jen lehá, vstává,

div si nevypláče oči do krvava.

Má matička stará, pláče jenom zticha,

ale i přes dálné moře srdce ji doslýchá.

Slyš matičko vítr někdy plachty ztrhne.

a to tvoje naříkání srdce mi utrhne!