Čím jsem já tě rozhněvala

Čím jsem, já tě rozhněvala,

lásko má, ty řekni sám!

Tím, že láskou jsem jen plála

A teď negli v duši mám?

Mír a sílu mládí svého

ráda já ti spěla dát:

vím a zřím však, jak jen vzdycháš,

asi jinou máš už rád.

Tvou jak znát jsem věrnost měla,

dávajíc ti lásku svou?

Já i mřít jsem pro tě chtěla,

žel, mám sudbu nešťastnou.

Dál tě ráda mám, ač strádám,

pláč mou trýzeň nezměří.

Ó, jak líto mi, jak líto

Těch mých rusých kadeří!

Ne jak dřív po ňadru bílém

splétají se ozdobou,

splývají jen proudem volným

nesčesány na hruď mou.

V zášti své je rozpoutává

Kráska zlá a vzdálená,

Zárlivá ta kráska cizí,

kterou milý v lásce má.