Cožpak, můj holoubku

Cožpak, můj holoubku, nevesel se zdáš,

nevesel se zdáš, pročpak žalost máš?

Včera holuběnka družkou byla mou,

družkou byla mou, bavila mne hrou.

Seděla mi blíže, pšenku zobajíc,

Dnes mi nejde vstříc, něžně vrkajíc.

Zastřelil ji zrána, zabil člověk slý,

zabil člověk slý. Sluha bojarský.

A co ty, můj mládče, nevesel se zdáš,

nevesel se zdáš, cožpak žalost máš?

Včera u mne stála dívka rozkošná,

dívka rozkošná, pila jako já.

Pivo pila z číše řečí veselou,

s řečí veselou ruku dala svou.

Ruku dala bílou, že prý bude má,

a teď vdát se má duše ubohá!

A teď má se vdávat, svatbu chystají,

já však nestrádám, že ji vdávají.

Proto, že se vdá mi, nechci věru lkát,

jen, že soused náš má ji ženou zvát!