Drahý Konnor

Můj Konnor má tváře jak červená růže,

a příroda kadeří krášlí mu skráň.

Jen perla s ním v léposti závodit může,

a dech jeho překoná kvetoucí stráň.

V radosti něžné v samotě dlíme,

on po horách kráčí vždy za stínem mým.

Srdce mé v blahém toužení, když na se zříme,

Konnor miláček můj, on mým potěšením.