Jako mhou se tmí

Jako mhou se tmí moře vzdálené,

lehla trýzeň v reka srdce soužené.

V širé dáli té pole lán se tměl,

kolem vrouben zelenavou doubravou.

Vprostřed stálo v ní zlaté návrší,

na něm vznícen ohníček tam plápolal.

U ohníčku blíž na pokrývce sám

odpočíval chrabrý, sirý mládenec.

Z širé dáli a z blízka též

k němu hlouček táhnul bratří, soudruhů.

Na svatou ti mládence zvou teď Rus.

Ale mládec chrabrý odpovídá jim:

Na svatou jen, soudruzi, spějte Rus,

mně už chvíle snrti nyní táhne blíž.

Otci, máti uklonou vzdejte čest,

Pozdrav dejte rodině mé vzdálené.

Do čtverých pak stran, které má ten svět,

malým dítkám vzkažte požehnaní mé!