Mladá, pěkná krasavice

Mladá, pěkná krasavice, plné, bílé líce,

v údol zašla ranní chvíle pro kaliny bílé.

Kaliny si natrhala, vázajíc je, stála,

hodíla pak v tichém štkání na cestu je v stráni.

Na cestu je rozsypala, milého si ždála:

Vrať se hochu, můj ty sladký, vrať se srdce zpátky!

Z Ukrajiny hle, v tu chvíli mládeneček pílí,

jeho vraný koník tmí se, pláštík světle skví se.

Košilenka z tenkých nití jen se na něm svítí,

dostal ji co dárek z lásky od kupecké krásky.

Ach, můj sokolíku jasný, ty můj synku krásný,

Nejsi souzený ty věru pro kupeckou dceru.

Přestaň dvořit se té krásce, přestaň mít ji v lásce,

jinak chytit já radš dám tě, pouty přikovám tě.

Poutati mne nedej, máti, do vězení dáti,

Spíš mne spoutej ku bílému lůžku panenskému.