Mladice ty krásná

Mladice ty krásná, nejkrásnější,

vojačko ty, pluku nejmilejší!

Proč se sama městem procházíváš,

či snad po miláčku netoužíváš?

Ba, já toužím po svém nejmilejším,

takového není v světě zdejším.

On je zdravý, krásný, mužný, řádný,

z hochů se mu nevyrovná žádný.

Ale milý hlavu tvrdou mívá,

pohádáli jsme se, jak to bývá.

Chci se smířit s ním a přece váhám,

potori se před ním, to se zdráhám.

Vzkazovat mu, též mne trochu mýlí,

a tak počkám, až se večer schýlí.

Pak, že noci tmám se nevyhýbám,

sama půjdu k němu a jej zlíbám!