Na tom našem náměstí

Na tom našem náměstí,

na širokém náměstí,

procházely se tam dívky,

laškujíce ve štěstí.

Jedna nad vše krásnější,

v copech pentli vzácnější,

zašeptala hochu svému,

z duše nejupřímnější:

"Vím, že máš mne, hochu, rád,

a já tvou se toužím stát,

nuže věz, že otec rodný

záhy chce tě synem zvát."