Povylétla holubice

Povylétla holubice pode strání,

spadlo jí tu sivé pírko znenadání.

Jak teď pírku sivému tam teskno bývá

Tak i ten, kdo osiří, jen smunte mívá.

Holub létne přes údolí, vrká, touží,

po sivé jej holuběnce teskno souží.

Statný mládec ulicemi v temnu kráčí,

ku okénku drahé dívky kroky stáčí.

Neslyšíš-li, radosti má, nebo dřímáš

Že tu, žel, kdos nemilý dnes u mne spává!