Sirotek

Čí je to ditko? kam se tam ubirá,

když od severu věje led a sníh?

když na hřbitově půlnoc leží šírá?

co chce to dítko tuto na hrobich?

Matko, matíčko, jdu sem nyní ktobě,

děvečka tvá to, slyš opuště nou:

tys pryč odešla, ležíš tuto v hrobě

o proč mi dáváš jinou matku, zlou?

Ta matka jiná zlořečí mi, hřímá,

a pryč vyhání ven dcerušku tvou,

a můj tatíček, ten si mne nevšímá

ach! má matíčko, zastaň ubohou!

Plakalo dítko studené perličky,

perličky jemu očka stížily;

i sklonilo se na hrob své matičky

a lůžko bílé sněhy přikryly!

I spalo dítko, spalo sen radostný:

u své matičky mní se viděti,

i slyší hlásek, její milostný:

Pojď, pojď má děvečko, pojď v mé objetí!

I spalo dítko spalo sen tichounký

aniž ji jitro ze sna zvolalo:

i vykopán mu hrobeček nízounký,

tu kde si před tím bylo ustlalo!