Pasala volky

Pasala volky na bukovině,

měla ze sebu skřipky jedině,

i grala, zpivala,

svoje sive, sive volky pasala.

Pasla jich pasla, ež jich ztratila,

ach ja něšťastna, coch to zrobila,

i plače a chodi,

kdo mi moje sive volky navruti.

Uslyšel Jašo plač, nařikani,

přiletěl ku ni bez zavolani.

Děvuško, co mi daš?

Za pusinku hned tu svoje volky maš.

Oj, kdybys ty mi volky zas nalaz,

dala by tobě pusinku zaraz,

oj zaraz, oj zaraz,

sedmdesat sedm razy, raz po raz.

Utěkal Jašo až k bukovině

a přignal volky, oddal divčině.

Divčino, volky maš,

slubovalas dat' pusinku, dat' zaraz.

Dala by tobě pusinku, dala,

kdyby mamulku za mnu něstala.

Divčino, čachrajko,

slubovalas a nědalas, ciganko!