Vzrušení
H. Krása
Za modrých večerů si vyjdu po pěšině,
lechtán obilím, se brouzdat svěží travou;
a zasněn ucítím, jak vítr na mýtině
mi bude kroužiti nad rozcuchanou hlavou!
Ni slova neřeknu a nepomyslím na nic.
Však budu míti duši lásce otevřenou.
Jak cikán půjdu dlouho, dlouho podél hranic,
v nesmírné Přírodě, šťasten s ní jako s ženou.