Zeď

Zeď, tu zeď, kterou jsme stavěli spolu,

den ze dne přidávajíce slovo k mlčení,

tu zeď rozrazit nemůžeme.

Zazděni vlastníma rukama zmíráme žízní,

slyšíme, jak vedle hne se ten druhý,

slyšíme povzdech, voláme o pomoc,

i slzy stékají do hloubky našich těl.

Lidi, lidi, co bylo skryto, je odkryto.

Dáváme představení pro dospělé i děti,

vojáky, studenty i ženy i z domácnosti.

Ty sis nasadil rohy, tesáky, drápy,

já dlouhý a ostrý jazyk,

ty v prsa se biješ, polykáš nože,

řetězy škubeš, drolíš mé srdce.

Stojíme na hlavách, chodíme po rukou,

žena se zlatým srdcem, muž s očima děcka,

žena i muž v jedné osobě,

lidi, lidi, divy se vidí zde u nás lidí.

Lidi, lidi, lidi smilujte se,

hoďte drobítek lásky.