Osiřelý
V. Kaprálová
Jde bílý měsíc po lukách
a prsty třpytné, zařivé
na trávy klade bázlivé
a sklouzá tiše po rosách.
Ó, bych tě měl zde na dosah.
Mátožně sladké postavy,
v tyl zahaleny bělavý
rukama kynou v doubravy.
Vzdech nyvý vane od pasek.
Stříbrné paže bílých řek
se zvedly pro hvězd polibek,
Zem kolébá se na osách.
Ó, bych tě měl zde na dosah.