Ruce
V. Kaprálová
Pět prstů ruky mé je lyra
tichá a nesmělá,
chviličku lyru a chvilku hřeben,
vlasy ti spadly do čela.
Pět půlměsíčků bílých nehtů
líbal jsem zkroušený,
zatímco hvězdy plné smoly
rudými žhnuly plameny.
Svět padal s námi do propasti,
my neslyšeli hran,
poslední jsme pili kapky vína,
jež zbylo ještě v Kanaán.