Ruce

V. Kaprálová

Pět prstů ruky mé je lyra

tichá a nesmělá,

chviličku lyru a chvilku hřeben,

vlasy ti spadly do čela.

Pět půlměsíčků bílých nehtů

líbal jsem zkroušený,

zatímco hvězdy plné smoly

rudými žhnuly plameny.

Svět padal s námi do propasti,

my neslyšeli hran,

poslední jsme pili kapky vína,

jež zbylo ještě v Kanaán.