Zpívaly hořící hvězdy

Každou vteřinou, vždy na svém místě,

v mystickém tanci světů

kroužíme kosmem.

A zářící sféry duchů sáláme svůdné

krásou.

Kolem hlav našich

aureolami

zlaté vlasy se jiskří,

napínané jak zvonící lasa

vichřicí letu.

Do tváří našich, jež v extázi hoří,

chladivě věky nám vanou,

a schvácené štěstím letu svého,

zářením bolestné rozkoše vysílené,

s výkřikem, jenž letí nekonečnem,

harmonický a jásající,

klesáme, mystické tanečnice,

a v krvi své, jako pohřbené v růžích,

umíráme.

Vstupují sestry na naše místo,

běloskvoucí,

a v písni, jež soumraky věčna se valí,

vlnami stále vzrůstajícími

v nové a nové prostory postupuje

v mlhovin prachu pozdviženém

zářící předvoj mystéria.