Zda není snem?

Zda není snem, že vinul jsem tě k sobě

a líbal ručky, líbal tváře obě

a celoval zas vábné tvoje rety,

až v moři blaha pomíjely světy?

Zda není snem, že vinul jsem tě k sobě?

Zda není snem to celé moje štěstí,

že zkvetly znovu lásky ratolesti,

že srdce tvoje na mých prsou bilo,

jak o tom dlouho srdce mé jen snilo,

zda není snem to celé moje štěstí?

Ach, byl to den tak luzný, beze stínu,

já v myšlenkách tě ještě k sobě vinu

a libám znova, libám vroucně zase,

ač vše už zašlo v neúprosném čase.

To znovu zas jsem poznal, co je štěstí,

a jaké blaho láska lásce věstí,

to opět žil jsem den v tom světě zdejším,

jenž žití mého dnem byl nejkrásnějším.

Zda není snem, že vinul jsem tě k sobě?