Uvila jsem sobě vínek

B. Martinů

Uvila jsem sobě vínek karafiátový, dala jsem jej na hlavinku pro vodičku.

Začal váti větříček, severní větérek,

brzy svál můj vínek s hlavy v tok šumící říčky.

Jeli plání tři junáci svobodní tři všichni.

Kdo chce býti miláčkem mým, kdo s vln vrátí vínek můj

Jeden z těch tří byl to z mládců nejmladší z nich právě byl

Ten plul k vínku nedoplul však, v proudu říčky zůstal

Neříkejte otci svému, že on v říčce zůstal.

Rcete otci milenému, že napájí koníčka svého milého.