Uvila jsem sobě vínek
B. Martinů
Uvila jsem sobě vínek karafiátový, dala jsem jej na hlavinku pro vodičku.
Začal váti větříček, severní větérek,
brzy svál můj vínek s hlavy v tok šumící říčky.
Jeli plání tři junáci svobodní tři všichni.
Kdo chce býti miláčkem mým, kdo s vln vrátí vínek můj
Jeden z těch tří byl to z mládců nejmladší z nich právě byl
Ten plul k vínku nedoplul však, v proudu říčky zůstal
Neříkejte otci svému, že on v říčce zůstal.
Rcete otci milenému, že napájí koníčka svého milého.