Pohled nazpět
B. Martinů
Je podzim již
a prší, slyš!
Bez barev, vůně
svět je již...
Co z květů je,
co ze mne as?
Vše dáno větrům
napospas.
Já k lásce zvala jsem cukrujíc.
Děcko zpozdilé!
Ach kterak slasti polibky
zmizely, hle!
Ni úsměv v cestu nezaplá.
Již je dávno podzim,
prší, slyš!
Již je dávno podzim.