Připamatování
Dvořák, Antonín
Nezapomeň, družičko má, nikdy,
kteraks na mém klíně plakávala,
slzy roníc mně si naříkala:
"Bůh nebeský trestej každé děvče,
jež mládencům na upřímnost věří!"
Jaké nad námi prý nebe bývá,
brzy jasné, brzy zatažené,
taká upřímnost je mládenecká.
Líbá-li tě, praví: "Vezmu si tě!"
Zulíbal–li: "Jenom vpodzim čekej!"
Podzim-li tu: "Jen co zima mine!"
Zima mine, jaro nové kyne,
a on vše zas, znova říká jiné!