Připamatování

Dvořák, Antonín

Nezapomeň, družičko má, nikdy,

kteraks na mém klíně plakávala,

slzy roníc mně si naříkala:

"Bůh nebeský trestej každé děvče,

jež mládencům na upřímnost věří!"

Jaké nad námi prý nebe bývá,

brzy jasné, brzy zatažené,

taká upřímnost je mládenecká.

Líbá-li tě, praví: "Vezmu si tě!"

Zulíbal–li: "Jenom vpodzim čekej!"

Podzim-li tu: "Jen co zima mine!"

Zima mine, jaro nové kyne,

a on vše zas, znova říká jiné!