Ukolébavka

Junošiku, plných rtíků, hlávko lysá,

pospi svatě, mamuška tě pokolísá.

Tím očičkem sokolíčkem neprohlédni:

budeť máti kolíbati třeba ke dni.

Ťapky zlaté baculaté, polož dolů,

jsouť jak perce nebeměrce ze sokolů.

Ukryj ty je, má lilie, do podušky,

sen již k oušku chce, zlatoušku, na pošušky.

Spi jen! V denní probuzení čeka tebe

peří skovoctné z ohňochvostné bludky nebe.

Však až v trati bude státi měsic v novu,

k hraní, plesu, harfu snesu Davidovu.