Večerní les rozvázal zvonky

Večerní les rozvázal zvonky,

a ptáci zvoní k tiché skrejši,

kukačka zvoní na ty větší,

a slavík na ty libeznější.

Les každou větev písní kropí

a každý lístek jeho dítě,

na nebes strop jim lampu věší

a stříbrné z ní táhne nitě.

A každá nit na konci spánek,

sny jako jiskry v stromech skáčí,

jen laňka se sebe je střásá

a před lesem se v rose máčí.

Teď usnuli i zvoníkové,

les dýchá v prvním zadřímnutí,

a jestli slavik zaklokotá,

to ze spánku je prokouknutí.

Teď všecko spí, i laňka dříma,

i zvonky visí do vybdělé,

noc kráčí jako všeho dozvuk,

tak příroda si k spánku stele.