Domov můj
Dvořák, Antonín
Domov můj, vlasti má milá...
Vlasti má milená, jet o jako sen
že tě zas spatřit mám, nadešel mi den.
Co jsem se nabloudil, prošel celý svět,
co jsem se nastrádal, mnohých zažil běd!
Matička nejdražší po mně touží tam,
raduj se, srdce mé, vždyť to není klam,
zas tě uzřít mám, pokoj srdci dám.
Domov můj...
Ci jsem se nabloudil, prošel celý svět,
co jsem se nastrádal, mnohých zažil běd!
Sladká chvíle již opět je mně blíž,
vlasti obraz září ve mně,
a po hroudě rodné země touží duše má.
Matička osvěží srdce znavené,
až se zas navrátím tam do vlasti své.
Zdá se mi, že slyším drahé matky hlas,
zdá se mi, líbám zas její hebký vlas.
Matko má, milená, zas tě uzřít mám,
raduj se, srdce mé, vždyť to není klam,
zas tě uzřít mám, pokoj srdci dám.
Domov můj...