Do alba
J. Foerster
Vás, poupě, na loktech jsem choval.
Toť dávno: kdo by nelitoval
a nevzpomínal oněch let?
Teď z poupěte je plný květ,
a já, kde zhlédnu jei, tam běžím.
A v srdci starch a v prsou trn,
vás jak svou zřítelnici střežím,
nad vaší krásou, zjevem svězím
jak stará chůva pýchy pln, pln.