Havířská

Hluboko pod zemí jsem rval a trhal skalní stěnu.

Zatím pan správce miloval mou hezkou mladou ženu.

Můj synku, bílé čelo máš a hebounké máš vlásky.

Však dobře vím, že nejsi náš, že dar jsi panské lásky.

Je, hošku, líto tebe mi v té naší jizbě chudé.

Musíš jít se mnou pod zemi. Tam zle se žíti bude.

Tam z ocele dlaň zchromí se. Kam ty s tvou ručkou malou?

Těžko ti bude rváti se se vzpurnou, tvrdou skalou.