Pomluva

Dvořák, Antonín

Záhy jsem vstala, všecky zasela

zelené majoránky.

Já řídce sela, hustě mi vzešly

a pěkně zpupeněly.

Z jejích jsem listí vila věnečky

z naší vsi pro děvčatka.

Z jejích jsem kvítků pletla kytičky

z naší vsi pro mládence.

Jdu, jdu po vesnici, u stěn poslouchám,

s milým mne pomlouvsjí.

Nermuť srdečko, drahá panenko,

pošlapej ta slovíčka.

Stromoví opadne, drahá panenko,

Nás přestanou pomlouvat.