Nereidy

Devatero tisíc ovcí,

devět bratří páslo je,

pět jich vyšlo za hubičkou,

tři za láskou upřímnou;

jediný jen Janis zůstal,

zůstal u svých oveček.

Dobře ovce ošetřeje,

pilně k stádu přihlíží;

a pořád mu matka pravi,

pořáde mu domlouvá:

Dej si pozor, Jene, střež se,

jářku, milý Jeníčku!

Nelez na strom o samotě nechod' dolů do polí,

také mechod' dolů k řece,

na píšt'alu nehraj tam;

víš, jak se tam shromažd'ují

Nereidy ze řeky.

Ale Jeník neposlechl na slova své matičky,

vylez' na strom o samotě a šel dolů do poli,

také dolů na břeh řeky,

na píšt'alu si tam hrál.

Přišly, hned se shromáždily

Nereidy ze řeky:

Zahraj nám, zahraj nám,

Jeníčku, zahraj,

Zahraj nám, zahraj nám,

zahraj na svou píšt'alu.

Chceš mít peněz, aj,

tu vezmi, chceš mít krásné perličky,

chceš nejhezčí z toho kola,

nejkrásnější nasvětě?

Ani nechci vašich peněz, ani vašich perliček,

ani nechci nejhezčí z vás,

nejkrásnější na světě;

chci jen svoji Evdokii co tak zpívá líbezně,

krásně zpívá na úsvitě,

ptáčky budí ze spaní.