Já sveta vzala kvet

Já světa vzala květ v ruce své!

- přitiskla na svou hruď, mne ranil trn.

Ale večer, když se stmívalo,

shledala jsem, květ můj že vadne,

ale rána dál pálí.

Nesčetné květy ještě vzejdou,

jež zrodí sobě svět,

však já už žádný nesmím utrhnout květ

a přec, žel, nemám růže své,

trn jen pálí.