Lásko má

Lásko má, duše moje touží

setkat se s tebou, tě mít, a tvou býti stále,

smrt, jak když v drtící náruč mne chvátí.

Smeť mne jen pryč jako bouř,

vem všecko, svým co zovu.

znič mi můj spánek a vyrvi moje snění.

Vráz uchvať můj celý svět!

A v této pak poušti, v této slední nahotě duše,

spolu nechť splyneme v kráse!

Marna všecka ta touha!

Kde je ten, s nímž takto splynout možno,

než jedině Ty, můj Bůh?