Mír

Jak dávný je to čas, co byl jsem živ?

Však živ jsem dál.

Vždyť vidím vůkol svět, jak v záři plá.

A všechno je tak, je tak, jako bylo dřív.

Zde ležím tich já sám, blíž háje.

Můj květný růvek.

Vln němý šplýchot.

Tam žnec jde k práci, mládím žhne mu líc.

A všíř i dál bez konce lány jsou.

A všechno, všechno tak jest, jako bylo dřív...

A všechno, všechno musí zůstat, jak to jest.

Vždyť slunce toto nezná západ svůj.

Ta zrnka klasů sotva vchléb se změní.

A tráva sžatá musí dál zde ležet.

A nikdy kráčet nesmí ten hoch dobrý do měst a vísek...

To všechno jest... To všechno jest...