Moře

Věčně, věčně, věčně moře bouří.

A já v chýši jen s ní jsem klidně dlel

a v náruč svou ji tisk,

v duši nezněl jekot vln,

jež věčně, věčně, věčně bouří.

Až sen jal nás.

Leč v noci tmách vzbudí mne žena,

s chvěním a s rozevřeným zrakem:

"Hle, hle, v dálce lo#&X10f,

tam přívalu vln jak zápasí loď!"

Nuž vyrazím okno v ráz.

Hle moře! Hle moře! Hle moře!

Věčně, věčně, věčně moře bouří.