Jarní déšť

Oh, dobrý deštíček, jenž vždy tak dobře ví,

kdy nám ho nejvíc třeba jest,

jenž zjara pomáhat vždy přichází,

by nový život zas se rozvíjel.

Noc sobě vyhledal,

by tiše přikrad se k nám z dálky s větrem příznivým

a ovlažil vše jemně tak a úzkostlivě.

Jak temný mrak visel včera nad stezičkou,

jež k mému domovu vine se,

jen ohně lodic bylo v temnu ještě zřít...,

na řece body zářící.

Dnes ráno svěží barvy svítí do daleka,

kloní se krásné květy,

rozseté v sadech císařských jak vyšívání.