Smutek

Žil v Liangu král kdys, vznešený a mocný,

palác jeho býval otevřen vždy hostům...,

u dvora pak velcí kvetli básníkové.

Minulo již tisíc roků, ba snad více,

jedna věž tam zbývá jenom v zříceninách,

jako stopa teskná dávné velikosti.

Ticho vládne kolem, rostliny tam bují,

smutku dech tam vstává, tisíc mil se šíří v dál.