Tanec smrti

Mdle svítí luna dálavou,

noc chvátá v náruč prázdným tmám,

a pouští spráhlou v páru jdou

dva láskou hnáni k námluvám.

Jí mládí máj zář krás všech přál

a ohněm žhoucí tváře;

kol vábných štíhlých vnad svůj stáčí

s vášně chtivou touhou

smrt hnát a dí:

Jen slyš, jak smíchem svět ten zní,

tím bláznů chechtem rázným;

jak pláčem bolným svět ten zní,

tak útěchy prázdným.

To mísí se a stoupá výš

ve hrůzné dissonanci,

já však tě vzývám, krásko má,

jen k laškovnému tanci...