Tam stojí stará skalá u vchodu údolí

Tam stojí stará skalá

U vchodu údolí,

Tak opuštěná, pustá,

Až srdce zabolí.

K té staré skálé často

Zabloudí noha má;

Já vzhůru k ní pozírám

Vlhkýma zrakoma.

A u té tvrdé skály

Já dlouhé chvíle dlím,

A všecky své bolesti

Tu v srdci pouspím...

Až umru, v tuto skálu

Uložte srdce mé:

Tam na věčnosť se uspí

To všecko hoře mé!...