Jahody

Jde má milá na jahody

na zelená borka.

Zadřéše si ostré trnie

v bělitkú nožicu.

Nemóže moje zmilitka

na nožicu vstúpiti.

"Ach, ty trnie, ostré trnie,

čemu si bol sdělo?

Za to budeš, ostré trnie,

z borek vymýtěno!"

"Poždi, milá, v pochládečce,

v zeleně borece,

jáz doběhu na palúček

po konieček bielý:'

Konieček se na palúce.

v hustéj trávě pase,

moje milá v pochládeče

na milého ždâje.

Je sě milá žalovati

po tichúnku v borce:

"Ach, co řěkne moje máti?

Jáz neščastná roba!

Vezdy mi řiekáše máti:

Choval se junoší!"

"Čemu sě junoší chovati,

kdaž sú dobří ludie?"

I přijedech na konice

jako sniežek bielém,

skočich s koně, viezech na suk

za střiebrnú uzdu;

objěch děvče, přižech k srdcu

i celovách ústa;

i zabude krásná děva

v nožici bolný trn.

Laskáchom sě, milováchom;

slunce na záchodě:

"Pojed', milý, ručé domóv,

slunečko nám zajde.'

Vzkočich ruče na konieček

jako sniežek bielý

i vzdech zmilitku v náručie

otjedech s niú domóv.